Západosibiřská lajka má vyrovnaný, živý charakter. V domácím prostředí je klidná, nenáročná a velmi čistotná. Ve vztahu k dětem je milá a opatrná.
Původ:
Původním domovem lajek bylo pásmo lesů severního Uralu a západní Sibiře a z povodí řeky Ob zde byla chována kočovnými kmeny Chantů a Mansů..Bylo to jediné plemeno loveckých psů, se kterým se zde odpradávna lovili soby, losy, medvědi, kuny, soboly, veverky.Hlídali obydlí, sobí stáda na pastvě, zapřahali se do saní.
V životních podmínkách obvyklých pro lajky (silné mrazy, skromná potrava ) se u jejich organizmu vypracovala ochranná přizpůsobivost např. vysoká stravitelnost potravy, rozmnožování jednou ročně, menší počet štěňat ( 3 - 4 ) a termoregulace specifická pro severská plemena.
Popis:
Západosibiřská lajka je pes silný, suchý, střední
velikosti.
Kostra je dobře vyvinutá, ne masivní a hrubá, osvalnění silné, dobře vyvinuté.
Hlava je ve stavbě podobná rovnoramennému trojuhelníku, morda je dlouhá,
zaspičatělá, přechod od mozkové části k mordě je pozvolný a málo znatelný.
Slechy stojící, vysoko nasazené,
zašpičatělé.Oko oválné, šikmo položené, tmavší barvy .Zuby velké - zkus
nůžkový.
Krk je svalnatý, kohoutek výrazný.
Hrudník je dobře vyvinutý, hřbet pevný, rovný, bedra krátká, pružná. Záď
široká, osvalená, mírně spáditá.
Využití:
Vyznačují se dobrým slíděním, dobře sledují stopu zraněného zvířete a po
dostižení hlasitě oznamují. Při pronásledování zvěre často zaběhnou daleko z
doslechu. Mají však dobrou orientaci a sluch a i v neznámém terénu se vždy
vrací ke svému pánovi.
Kromě loveckého využití mohou i tahat sáně, doprovázet pána na běžkách, kole. V
domácím prostředí jsou klidné, nenáročné a velmi čistotné. Ve vztahu k dětem
milé a opatrné.
Plemeno:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 7 - Severští lovečtí plemena.
Oficiální zkratka v ČR :
ZSL
Číslo standardu:
306 / 03.05.1980 (Rusko)
